Stévie - Stevia rebaudiana Bertoni

Botanické zařazení

Čtyři výstižná česká pojmenování pro rostlinu s botanickým názvem Stevia rebaudiana Bertoni charakterizují svým domácím označením její významnou vlastnost. Tou je bezesporu výjimečná sladkost, která ji rázem zařadila mezi přední přírodní sladidla. Ale nestala se tolik bádanou, pěstovanou, šlechtěnou a diskutovanou rostlinou jen pouze kvůli tomuto svému zajímavému účinku na chuťové buňky člověka. Ve své původní domovině, kterou jsou Paraguay, Brazílie a Amanbayská hornatina, jí domorodci přisuzovali léčivé účinky, a to už v době, kdy Španělé, Portugalci a jiní dobyvatelé ještě zdaleka nevstoupili na jejich území. Ostatně ti tam jeli hledat úplně jiné poklady. Vysloužila si tedy označení „léčivá bylina“. Její podrobnou botanickou charakteristiku najdete v některém atlase léčivých nebo cizokrajných bylin.

Kdyby se nejednalo o mimořádné vnímání pocitu sladkosti v ústech, který po sobě zanechává při požití jen malý kousek lístku stévie, asi by o této sladké trávě v našich končinách věděli pouze zahrádkáři a pěstitelé zajímavých cizokrajných rostlin. Některá zahradnictví nabízejí stévii ve svém sortimentu a uvádějí její charakteristiku a způsob pěstování.

Vydejme se tedy po stopách jedné ze skutečně nejsladších rostlin, kterou ze svého štědrého stolu člověku Matka Příroda nabízí. Stevia rebaudiana Bertoni je právem označována za mimořádný zdroj necukerného sladidla. Komplex sladivých látek obsažený téměř v celé rostlině mimo kořenů, zejména v listech je tvořen několika diterpenickými glykosidy nazývanými souhrnně steviosid. Kromě samotného steviosidu jsou v rostlině obsaženy ještě tyto: rebaudiosid A, jenž je sladší než steviosid 1,3 – 1,5x, rebaudiosid C, D, E, dulkosid B a steviolbiosid. Steviosid se v mnoha zemích na světě používá ke slazení potravin, nápojů, v cukrářství, konzervárenském průmyslu, při výrobě zubních past a žvýkaček.

Svými účinky na lidský organizmus se stévie zařadila mezi pomocná alternativní přírodní léčiva. Kam všude se rozšířila, kde ji pěstují v současné době a jakým přínosem je pro lidstvo? Na tyto otázky znají odpověď už dosti dlouhou dobu pěstitelé, šlechtitelé, biochemici, lékaři, farmaceuti, dietologové, propagátoři zdravé výživy, pracovníci potravinářského průmyslu, mnozí uživatelé výtažků stévie a její odpůrci i příznivci.

Z jihoamerického kontinentu, z oblastí kolem řeky Paraná, která protéká územím Brazílie i Paraguaye, byla importována do asijských zemí, kde se především jejímu výzkumu a uvedení na trh věnovali Japonci, Číňané, Indové a Korejci. Později si také našla své místo i v Evropě – v Německu, Bulharsku, Rusku a na Slovensku (Urbanovo) a v mnoha dalších zemích – USA, Thajsko, Vietnam a Filipíny.

Dobře se jí daří v nadmořské výšce od 200 do 600 m, mnohdy roste i na velmi vlhké, ba bahnité půdě, ale úspěšně se začala pěstovat i v hornatějších oblastech. Od dob, kdy se začala pěstovat v Evropě, si zvykla na odlišné podmínky a úspěšně se adaptovala. Jistě nás bude zajímat její vzhled a stručná botanická charakteristika. Stevia rebaudiana Bertoni náleží k čeledi hvězdnicovité – Asteraceae. Dorůstá výšky až půl metru. Její drobné sytě zelené lístečky jsou vstřícné, kopinaté. Jemné úbory bílých květů vytvářejí koncové okolíky. Už na první pohled se jedná o zajímavou rostlinu. Stévie byla původně jednoletou rostlinou, ale různými šlechtitelskými postupy se zařadila mezi víceleté. Je propracována technologie pěstování v jednoletém i ve víceletém cyklu a technologie vegetativního množení pomocí zelených řízků, řízků kořenů, odnoží a dalších vegetativních částí rostlin včetně metody in vitro.

Využití půdy při pěstování stévie je asi dvacetinásobné ve srovnání s cukrovou řepou nebo cukrovou třtinou. Pěstování stévie a produkce steviosidu přináší nemalý národohospodářský efekt, neboť na jednom hektaru porostu stévie – výnos 2 t sušiny, výtěžnost steviosidu 6% – může nahradit minimálně 10 ha porostu cukrové řepy – výnos 30 t.ha-1 s výtěžností cukru 12 % – při již zmíněné úrovni sladivosti steviosidu a cukru, a za podmínek, kde bylo uvažováno reálné minimum u pěstované stévie a optimum u cukrové řepy.

V našich poměrech na zimu usychá a rostlina přezimuje v kořenech se zemitým balem. Zahradníci ji nabízejí už jako hrnkované sazenice. Našla své uplatnění v zahradách, kde jí vyhovuje příjemné polostinné zákoutí, ale také se z ní můžeme těšit i když ji budeme mít v květináči doma.

Na mnoha místech se stévie pěstuje právě kvůli svým velice sladkým lístkům, které sladkostí mnohonásobně předčí řepný či třtinový cukr. Navíc steviosid, tedy ono přírodní sladidlo extrahované ze stévie, vykazuje nulovou energetickou hodnotu. Chutí se neliší od řepného cukru, ale ti, kteří toto sladidlo používají, nemusejí hlídat svoji tělesnou hmotnost. Mnozí lidé s nadváhou naopak sladí výhradně tímto sladidlem, protože tak ukojí svou chuť po sladkostech a na vysokokalorické pamlsky oslazené cukrem nemají chuť.

Američtí indiáni používali lístky stévie nejen k oslazení nápojů a pokrmů, ale znali i jejich léčebné účinky. Mnohem později vědci zjistili, že tato sledovaná populace z kmene indiánů Guarani téměř netrpí kazivostí zubů, takže mohli potvrdit, že stévie dokáže zničit celou řadu nebezpečných bakterií ústní mikroflóry. Při žvýkání i toho nejmenšího lístku vydrží sladká chuť v ústech velice dlouho a člověk pak nemá touhu po jiných energeticky vydatnějších pokrmech a nemá pocit hladu. Což je opět velká výhoda pro lidi, kteří chtějí shodit nějaké to kilo dolů.

Historie

Stévii poprvé popsal paraguayský přírodovědec dr. Bertoni až kolem roku 1890. Rostlina tedy nese ve svém botanickém názvu i část jeho jména. V 19. století komunikace na dálku přece jen nebyla tak běžná jako dnes. Snad právě z toho důvodu se výzkumy týkající se této rostliny dostaly do popředí zájmu vědců až ve 20. letech minulého století. Především to byli francouzští biochemici, kteří na základě poznatků dr. Bertoniho v 30. letech rafinací úspěšně získali z lístků stévie jemnou bílou krystalickou látku, čistý steviosid, jehož obsah v listech činí 3-10 % suché hmotnosti.

Zjistili, že svou sladkostí mnohonásobně předčí sacharózu z řepného nebo třtinového cukru. Dále zjistili, že steviosid navíc nezpůsobuje zvýšení hladiny cukru v krvi a své poznatky předali dalším světovým vědeckým pracovištím. Dle studií nebyly pozorovány mutagenní vlastnosti této látky na bakteriích, křečcích a potkanech.

Závěry výzkumů byly opravdu překvapivé. Především dali světu vědět, že steviosid získaný technologií rafinace z lístků Stevia rebaudiana Bertoni je ideálním necukerným sladidlem, jež se ale chutí vyrovná řepnému cukru. Má však nesporné výhody, neboť v porovnání k cukru řepnému – k sacharóze – se jeví 100 až 300krát sladší. Ve srovnání s třtinovým cukrem pak 20 až 30krát efektivnější. Seriózní výzkumy vědeckých pracovišť potřebují velmi dlouhou ověřovací dobu, než může být produkt, který prochází mnohými ústavy, odbornými pracovišti a laboratořemi, uveden bez zdravotního rizika pro spotřebitele na trh.

Čas však spěchal neúprosně kupředu. Lidstvo se ocitlo v dlouhém období 2. světové války. Výzkumy, které se týkaly stévie, ve vědeckých kruzích neupadly v zapomnění. Poznatky z předválečného období se najednou ocitly v popředí zájmu velkých světových mocností. Japonsko, Čína, Rusko, Amerika i Německo začaly ve svých zemích rozšiřovat programy k zavedení výroby steviosidu. O stévii se postupně začaly zajímat další evropské a asijské státy, jejichž odborníci navázali na předválečné zkušenosti s pěstováním stévie získávání steviosidu.

Zpočátku to snad byli především dietologové, lékaři a odborníci potravinářského průmyslu, kteří vkládali do účinků nového, ryze přírodního, sladidla velké naděje, neboť mysleli na spotřebitele, kteří potřebovali redukovat svou tělesnou hmotnost, také na pacienty ohrožené diabetem, obezitou a kardiovaskulárními chorobami. Někteří zemědělci, kteří se o výzkum zajímali, pak viděli v snazším pěstování stévie a v její mnohonásobně vyšších výnosech z jednoho hektaru v porovnání s řepným nebo třtinovým cukrem zajímavou plodinu.

Přestože se v průběhu celého minulého století rozvíjely mnohé slibné pěstitelské programy v různých částech světa, výrazný pokrok v zavádění produktů, které příznivě ovlivňují lidské zdraví, na spotřebitelský trh, zaznamenal větší zájem veřejnosti až v 70. a 80. letech. V souvislosti s racionální výživou se začalo mnohem častěji hovořit o stévii také v Německu, Bulharsku a v dalších evropských zemích. Prvenství mezi světovými zeměmi, kde se začalo s pěstováním a kultivováním rostliny ve velkém, zaujalo Japonsko a Čína. Tradici v pěstování si udrželi i v Paraguayi, kde si Stevia rebaudiana udržela své nejlepší vlastnosti.

Vliv na zraví člověka

Čisté přírodní sladidlo, steviosid, má své příznivce i mezi řadou lékařů, především internistů. Jako potravinový doplněk ho používají špičkoví sportovci, výrobci nízkokalorických potravin, nápojů i hotových pokrmů. Ke kladům tohoto sladidla patří následující poznatky získané v různých zemích světa dlouhodobým užíváním některého z prodávaných výrobků firem, jež se zabývají zpracováním steviosidu. Jaké jsou tedy jeho klady?

1. Je netoxický.
2. Má nulovou kalorickou hodnotu.
3. Odolává vysokým teplotám a může být použit při vaření a pečení.
4. Při jeho získávání nejsou použity žádné konzervanty nebo umělá barviva.
5. Je rovnocennou, navíc bezpečnou náhradou za umělá sladidla.
6. Neobsahuje karcinogenní nebo umělé látky.
7. Napomáhá bezpečně při kontrole tělesné váhy.
8. Významně pomáhá diabetikům, lidem s kardiovaskulárními chorobami,
lidem s obezitou a pacientům s poruchami metabolizmu.
9. Neovlivňuje negativně hladinu cukru v krvi.
10. Snižuje riziko tvorby zubního kazu.
11. Tlumí chuť na sladkosti, tabákové výrobky a alkohol.
12. Chutí se zcela vyrovná řepnému cukru.

Tímto výčtem jsme zdaleka nevyčerpali vlastnosti výtažků získaných z nadzemních částí stévie. Některé velké světové firmy vyrábějí ze stévie mnohé přípravky a potravinové doplňky. Také vysílají své odborníky na mezinárodní konference, aby společně vytvořili program k úspěšnému zavádění nových produktů na spotřebitelský trh, kde by se uplatnily poznatky mezinárodní spolupráce i v dalších odvětvích potravinářského a farmaceutického průmyslu.

Mezi tyto firmy bezesporu patří největší výrobce a zpracovatel stévie na světě, čínská firma Skyland, která uvedla na trh celou řadu výrobků. Glycosidy získávají tradiční technologií rafinace. Čína zaujímá čelné místo nejen v pěstování a kultivaci stévie, což představuje cca 80 %, ale její výrobky činí 65 % světové produkce této komodity.

S blahodárnými účinky výrobků ze stévie se na celém světě seznámily již miliony lidí. Ty první ověřené pozitivní zkušenosti pocházejí z Jižní Ameriky a byly zveřejněny před více než sto lety. Odtud se také pěstování a poznatky o účincích stévie na lidské zdraví rozšířily do Asie, Severní Ameriky, Indie, Ruska a evropských zemí.

Lékařské a klinické zprávy evidují stovky přípravků, jež potvrzují, že jsou netoxické, nekalorické, nekarcinogenní. Lidské tělo tyto glykosidy steviosidů nemění na cukry, které by se ukládaly ve svalech, v buněčných tkáních nebo by nepříznivě ovlivňovaly metabolické pochody. Světová zdravotní organizace varuje před nepřiměřenou konzumací cukrů, neboť její pracovníci zveřejnili čísla, která jsou pro mnohé z nás překvapivá a šokující.

Více než 120 milionů lidí trpí cukrovkou, 10 % světové městské populace je v bezprostředním ohrožení touto nemocí, ale varující jsou i počty lidí s nadváhou, které dosahují až 54 %. Mezi tyto postižené skupiny patří dvacet milionů Japonců, třicet milionů Američanů, překvapivě také 1,5 milionů Kanaďanů. Evropané zajisté nepatří mezi štíhlé etnikum.

Společnost Skyland tedy nabízí přírodní a dobře chutnající alternativu dosud používaných umělých sladidel a jiných dietních přípravků i potravinových doplňků. V Japonsku, Koreji a Číně je spotřeba výrobků ze steviosidů značná a dosahuje až 90 %. Asiaté stévii používají k přípravě téměř tisícovky pokrmů a v nápojových recepturách. Uplatňují ji rovněž v kuchyňské přípravě ve studené i teplé kuchyni, protože snáší vysoké teploty, aniž by došlo k štěpení jejích látek. Využívají i toho, že jednotlivé látky, které jsou ve stévii obsaženy, jsou mimořádně harmonicky vyvážené. Spotřeba výrobků ze stévie také stoupá v mnoha dalších zemích světa, neboť se uplatnily při léčbě kvasinkových nebo plísňových onemocnění a kožních problémů.

Nejsladší bylinou na světě se nesmí sladit

Nabízí se tedy důležitá otázka. Když je stévie tak úžasná, proč o ní neví více lidí, proč není jako sladidlo používána v dalších potravinářských výrobcích, tak jak je tomu v Asii? Neměli bychom i u nás přemýšlet, jakou revoluční změnou by bylo používání stéviového sladidla ve prospěch našeho zdraví? To je dobrá otázka.

V 80. letech si stévie získala popularitu a objevila se v různých výrobcích. Roku 1986 však v USA náhle došlo k situaci, kdy úřady, které mají na starost kontrolu potravinových výrobků a drog, zabavily veškeré zásoby stéviových výrobků. V roce 1991 na žádost jednoho výrobce aspartamu označila FDA (Food and Drug Administration - úřad pro kontrolu potravin a léků) stévii jako nebezpečnou přídavnou látku a omezila její dovoz. Odůvodnění bylo, že "toxilogické průzkumy dostatečně neprokázaly její bezpečnost". Toto rozhodnutí bylo kontraverzní, jak poukázali propagátoři stévie, jelikož odporuje směrnici FDA, která říká, že jakákoliv přírodní substance, která nemá nepříznivý vliv na zdraví člověka a byla použivána před rokem 1958, může být považována za bezpečnou. Poté, co byla stévie zakázána, opustilo několik členů FDA rady svou práci a podle vládních záznamů byli všichni zaměstnáni ve společnosti Nutrasweet Co., kde dostali vyšší plat. Kritika to označila za legální podplacení, neboť stévie v té době v USA představovala pro Nutrasweet největší konkurenci.

V roce 1995 FDA přehodnotila svůj postoj na stévii a povolila ji jako potravinový doplněk, ne však jako přídavnou látku. V současné době je v USA povoleno dovážet, pěstovat, prodávat a jíst výrobky ze stévie, pokud jsou označeny jako potravinový doplněk. Stejné pravidlo platí i v Austrálii a Kanadě.

To je zřejmě ten skutečný důvod, proč stéviové výrobky najdete v Americe snad někde v obchodě se zdravou výživou, ale i tam pouze mezi „potravinovými doplňky“. V Evropě se stévie jako potravina nebo potravinový doplněk nemůže ani dovážet, ani vyrábět a to na základě doměnek, že stévie má kontracepční účinky a ovlivňuje genetický materiál.

V současné době je steviosid povolen k používání ve dvaceti zemích světa, např. v Brazílii, Číně, Koreji, Taiwanu a Thajsku. Zde se používá např. ke slazení dietních potravin, v cukrářství, při výrobě limonád a v konzervárenských výrobcích s max. povolenou dávkou 5,5 mg/kg hmotnosti. (Průzkumy dokázaly, že stéviový koncentrát je desetkrát méně toxický než kofein.) V Japonsku jím sladí nekalorické nápoje, žvýkačky i zubní pasty, v Paraguayi přislazují jogurty.

Také u nás se stévii věnuje od devadesátých let zasloužená pozornost. Od roku 1992 se provádějí pokusy a cílem projektu je komplexně vypracovat problematiku biologie a agrotechniky v našich půdních podmínkách. S jejím pokusným pěstováním se začalo na jihu Moravy a na Slovensku. Známý výrobce čajových směsí, Jemča Jemnice, rovněž zařadil používání stévie do svého výrobního programu. Její lístečky se totiž dají sušit, navíc bylo prokázáno, že nekvasí v žádné podobě. V Lednici se roku 2001 uskutečnila významná mezinárodní konference, která se mimo jiné zabývala pěstováním rostliny Stevia rebudiana Bertoni. Velmi významný příspěvek zde k tomuto bodu programu přednesl profesor Nikolaj I. Bondarev z Timirjazovova institutu při Akademii věd v Rusku.

Pokud budeme mít možnost si u nás steviosid vyzkoušet, a prověřit na sobě jeho výše popsané blahodárné účinky, tak mu dejme zelenou. Vždyť cukr jsme začali používat teprve před dvěma sty lety, jeho nadměrná konzumace již ale působí velkému procentu populace různé problémy, stejně tak tomu je i s kávou, čajem, uzeninami, tabákovými výrobky a různými dalšími dovozovými i domácími komoditami.

Může být člověk alergický na stévii? Určitě. Odpovědět si musí každý člověk svým zdravým rozumem. Reklamou propagované tobolky či tabletky, vitamínové přípravky a jiné výrobky jsou opatřeny návodem k používání, ale obsahují i varování pro přecitlivělé jedince. Přibývají alergie na každodenní potraviny. Potravinové doplňky kupujeme nejen v obchodech se zdravou výživou, ale s mnohými se setkáváme také na pultech lékáren, protože jejich výrobu a používání schválili odpovědní lidé na příslušném ministerstvu. Přesto ne každý z nás snáší bezproblémově schválené a prověřené léky; v každé krabičce je příbalový leták, který bychom měli pečlivě prostudovat. Ani byliny nejsou všemocné a jejich časté používání může citlivým jedincům, ale především dětem, způsobit nemalé potíže.

Lidé jsou alergičtí na kukuřici, pyl, pšenici, lepek, ořechy apod. Stévie je přírodní substance, rostlina, a proto je možné, že někteří lidé mohou být na její látky alergičtí. Doposud jsme slyšeli pouze o jedné osobě, která asi na stévii alergická je (kromě lidí z cukrárenského průmyslu a výrobců umělých sladidel). Pokud si tedy myslíte, že vám stévie vyvolává alergii, přestaňte ji používat a poraďte se svým doktorem.

Způsoby využití

Sladidla na bázi steviosidu jsou zatím povolena v Japonsku, kde se používají zejména ke slazení nealkoholických nápojů a do žvýkaček. V Bulharsku byl vyvinut preparát Marumilon 50 s 50krát vyšší sladivostí, než má sacharóza, v Brazílii a Paraguayi se používá steviosid k přislazování jogurtů. Ve stádiu schvalování je i v dalších státech. I když se u nás na trhu objevilo jak sladidlo z rozemletých listů, tak i nealkoholický nápoj a čaj s tímto sladidlem, panují okolo využití značné rozpaky. Používání sladidla na bázi steviosidu je tedy možné jak při výrobě dietních potravin s nízkou energetickou hodnotou, tak i do limonád, v cukrářství a v konzervárenském průmyslu. Steviosid se ukazuje jako možný prostředek v boji proti zubnímu kazu, neboť likviduje řadu patogenních bakterií ústní mikroflóry. Je tedy vhodný i k výrobě ústních vod, zubních past a žvýkaček.